Mé Paní

Ty, jež dáváš inspiraci
doma, v přírodě i práci.
To tvé básně jako ptáci
sedají mi na papíře.
Ty jež přinutíš mne k bdění
dokud báseň celá není,
za niž možno získat jmění,
nebo zamčený být v díře.

Tobě se teď s lyrou paní
jeden z básníků tu klaní,
žes mu dala schopnost psaní,
(nejspíš v dobré víře)
že služebníkem bude stálým.
Bolest duše do vět balím
v boji meče hrot si kalím,
bych pomohl zabít Zvíře.

Tak si denně verše skládám,
navzdory všem dobrým radám,
že být sluhou této Madam,
je jak hrát si na rytíře.
Občas běžím, občas padám,
posmívám se vlastním vadám,
neb jsem Petr, a ne Saddám.
Nečekám už na Pastýře.