O kolorované nostalgii

Šestý den války s Draky velmi hezky začíná.
Pohoda se rozhostila, bitva zdá se nevinná.
Zmutované staré kosti a jejich klony útočí,
s retušovanými vzpomínkami smějí se nám do očí.

Připomínají staré časy, že totalita byla idyla.
Tlející zatuchlina svěží vánek ubila.
Dračí vejce praská Henrymu přímo v náručí,
„Do pozoru, starý brachu!“ mládě rázně poručí.

Iluzi o lepších zítřcích malují agenti eSTéBé,
historii si přetvářejí, přetvoří i tebe?
Z hranic kolem země vymazali ostnů drát,
své zločiny na lidskosti umí popírat.

Černobílé dokumenty ožívají barvami,
malý kruh pyšní se teď velikými hranami.
Vrstvy přibarvení zakrývají holý fakt,
smějící se hodný děda živil se, co by kat.

V herbáři suché kytky byly kdysi Poupata.
Mladost nelze vrátit zpátky, zůstala jen lopata.
Nesvoboda vládla v zemi, chceme ji opět okusit?
Kdo podlehne nostalgii, neví, že z ní nelze žít.