SLABIKA NA TŘI VĚTY

127. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - NA DOSAH DLANÍ; BÁSEŇ JE VĚNOVÁNA MÉ KAMARÁDCE, ALENCE P.
» autor: West
Věr mi že se mi nikam nechce
buďme tu chvíli v objetí
co nám neublíží
když si patříme vzájemně
do částí našich životů

chvíli spolu
jindy zase sami
když uléháme

neříkám nic i když bych mohl něco říct
jen jsem chtěl nyní jako dřív nebýt tím
který kdysi spálil 3x. všechny mosty
v hloupé pošetilosti rozmarné.

Když si chci kleknout
proč Tě to táhne pryč
když chce se mi najednou nahoru
i mně se chce nahoru
avšak nemůžu už stát na nohou.

Řekli jsme si málo na to vše
asi jsem se měl pokoušet
než se mi stalo že...




30.8.2017 18:01
Tipů: 4
» 29.09.17
» komentářů: 5
» čteno: 580(5)
» posláno: 0


» 30.09.2017 - 13:06
Se Ti nikam nechce... :-)
» 30.09.2017 - 14:03
Emma Wallace: No, otevřená báseň, už od střední jsem o tom snil a jaksi to padlo na tuhle báseň. Moc Ti děkuji, Emičko.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA
» 30.09.2017 - 16:33
West: :-)
» 30.09.2017 - 18:35
... že máš ST ;-)
» 30.09.2017 - 20:30
Lilith: Strašně moc děkuji, BÁSNÍŘKO. :-) Přeji Ti krásný večer. :-)

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku