Balada o třech synech

Uprostřed hor a kvetoucích dolin,
tekla řeka mizející v dáli.
Krásnější nebylo krajiny,
kde se rodily balady a sny.

Na cestu zval hor záhadných šum,
tři synové opouštěli rodný dům.
Jeden byl hrdý, druhý vytrvalý
a třetí s mírností v srdci stálý.

Slova otce byla plná stesku:
„V mé lásce jste vyrostli jak květy.
Co čeká vás v cizích krajích?
Ať vás chrání síla v modlitbách mých.“

A zněla v odpověď echa horských výšin:
„Vy chraňte bohatství duše a lásky nekonečný svit.“

Přešla léta, zmizela v dáli,
v kraji uprostřed hor a kvetoucích dolin.
Otec své děti tam potkal,
bylo dlouhé odloučení a žal.

A první syn se navrátil domů:
„Buď hrdý otče – vidíš zde hrdinu.
Má je zem celá a smysl v tom byl,
na krvi mou cestu jsem postavil.“

Druhý přinesl lesknoucí se dary:
„Pohleď otče, já mohu všechny kraje
koupit, prodat a slzy všech
proměnit v stříbro i úspěch.“

A zněla v odpověď echa horských výšin:
„Vyměnili bohatství duší za slávu a mincí lesk.“

A třetí syn na kolenou klečel:
„Promiň, otče, velkým jsem se nestal,
smířlivý byl, vrahům odpouštěl.“
A otec laskavě odvětil:
„Duše tvoje je dobrá a čistá
a i když ses bohatým a významným nestal,
však ty jsi mou lásku chránil
a já ti teď můj stolec předám.
Však ty jsi mou lásku chránil
a já ti teď můj stolec předám.“

A zněla v odpověď echa horských výšin:
„Pokorný v srdci a duchem mírný
v dědictví získal trůn syn věrný.“