Labutě

Lesk vodní hladiny paprsky odráží,
uprostřed rybníka sluní se labutě,
slyším jen pískání z blízkého nádraží,
sedím tam bez dechu, úplně nehnutě.

Pak lehce pohnu se, trávou to zašumí,
labutě zvědavě otočí hlavu,
mávají křídly, jinak to neumí,
já skáču do vody a rychle plavu.

Za každým tempem svým nechávám minulost,
každý můj pohyb mi ubírá sil,
nejde o techniku ani o plynulost,
prostě jen čekám až přijde cíl.

A tak si proplouvám vlnami života,
zoufale hledám příhodný břeh,
okolo je jenom prázdno a samota,
labutě odlétly, mně dochází dech.