Když upadnu v nesnázi, všechno "dobře" vychází.

Na balkoně prádlo věším,
zabouchnu si dveře bez kliky,
takže půl dne marně řeším
dostat se ven z téhle paniky.
Na sporáku vařím knedliky!
Povedlo se, ale běda,
samozřejmě bez oběda.

Poté zase v zimním čase, z večera,
šla jsem venčit svého pejska za šera,
to jsem hodně spěchala,
doma mobil nechala.

Svoje klíče nosím v sáčku,
teď zůstaly na věšáčku.
Na chodbě jsem pospala.

Všichi známí v neděli
zrovna někam odjeli,
a tak byla vůle boží
ustlati si na rohoži.

Do rána jsem vyčkala,
sama sobě vysmála.

Jindy zase z koupání
policie uhání
domů se mnou ve voze,
píchlé kolo v záloze.

Takhle nějak podobně,
ne že jenom náhodně,
mé zážitky k smíchu
já pak cítím pýchu
jako vždycky od mala,
že jsem se z nich dostala.

Taky kdesi v cizně
já jsem byla na vině,
plavala jsem nenasytně,
to mě dosti často chytne,
až nám pláchla loď.

Marně jsem ji volala,
do zátoky lákala.
Naštvaný byl choť.

A já zase "vadná,"
začala se těšit,
věc to bude snadná,
a bude co řešit.

Nápadů pár přišlo hned,
dobrodružná cesta zpět.

A zase je co vyprávět... :-)