Pomník

"Rusové už jsou ve vedlejší vesnici,“ křičel muž projíždějící na kole okolo malých domků. Celý udýchán zastavil u hloučku mužů. „Němci zničili most přes řeku, ale myslím, že do dvou hodin jsou Rusové tady“, mluvil nyní již přímo ke starostovi obce.
„Asi bychom měli raděj odejít do lesa,“ přemýšlel nahlas starosta Venclík.
„Vypadá to, že Němci se jen tak nevzdají,“ pokynul hlavou k renesančnímu zámku vedle kostela, u něhož stály dva tanky a kolem pobíhali vojáci v šedých uniformách. V okně věže bylo možno spatřit záblesky; to se velitel německé posádky díval dalekohledem směrem, odkud přijel muž na kole.
„Takže, vemte ženy a děti a… všichni ke mlýnu. Tam by mělo být bezpečno,“ dodal starosta a muži se spěšně rozešli ke svým domovům.

~*~

Hodinu poté, stála na kopci nad vesnicí vojenská kolona.
Kapitán Ivaněnko vyhlížel z věže tanku a pozoroval domky v údolí pod sebou.
„Je tam podezřelý klid,“ promluvil k řidiči. „No nic, pěchota dolů, rojnice a jedeme, Němce vykouříme a přenocujeme tam,“ mávl na vojáky okolo a zavřel příklop. Sovětská pěchota seskákala ze strojů a pustila se klusem z kopce. Tankové motory zavyly a hory železa se vydaly dolů za vojáky v hnědých stejnokrojích.
Kapitán čekal, na základě zpráv průzkumníků, prudký odpor, ale nic se nestalo. Postupně byla prohledána celá ves a nikde nikdo; ani Němci, ani obyvatelstvo.
Taky dobře, pomyslil si kapitán. Ještě rozestavím hlídky a natáhnu se, už jsem pořádně nespal ani nepamatuju.
„Tady v tom zámku přespíme,“ křikl na staršinu, když procházeli kolem kostela. Pak si k sobě zavolal deset vojáků a začal jim rozdělovat hlídková stanoviště. To mu zabralo asi hodinu a pak chvíli zamyšleně stál na břehu jezírka a pozoroval kachny.
Když se za šera vracel zámeckým parkem, uslyšel ženský křik. Rozběhl se tím směrem a u altánku…
„Kyrilove!“, zařval na vojáka, který se válel na zemi s nějakou dívkou.
Voják na vteřinou ztuhl, ale pak rychle vyskočil.
„Ano, soudruhu kapitáne?“, zamumlal opileckým hlasem a snažil se zasalutovat.
Děvče vstalo a utíralo si krev valící se z přeraženého nosu. Na sobě mělo nějaký potrhaný stejnokroj a se strachem v očích si měřilo Ivaněnka.
„Co to tu provádíte, Kyrilove?", začal výhružně kapitán.
„Ale soudruhu kapitáne, jen jsem tak špásoval, vždyť je to fašistka,“ snažil se bránit Kyrilov.
Dívka chvíli stála, vrhala pohledy na oba muže a pak se dala na útěk.
Kapitán vytáhl z pouzdra pistoli a namířil na Kyrilova: „Jdeme!“
Než došli k zámku, potkali dalšího podnapilého vojáka, který v obou rukou nesl velké nástěnné hodiny.
„Makarove!“, Ivaněnko se dusil vztekem. Banda! Někde se asi dostali k nějakému pití.
„Ano, soudruhu kapitáne?“, Makarov se snažil udržet rovnováhu.
„Rabuješ, rabuješ, synáčku? Jdeme!“, naznačil mu Ivaněnko a mávl zbraní.
Za chvíli došli všichni tři k zámku. Po nádvoří se potloukali vojáci s láhvemi vína v rukou, někteří tančili při zvuku harmoniky, zpívali, jiní jen tak polehávali, jedli, smáli se a dováděli jako malé děti.
V Ivaněnkovi se vzpěnila krev.
„Holomci, bando opilců, paraziti,“ křičel jednu nadávku za druhou.
„Jednotko nastoupit!“, zavelel.
Vojáci se jen neochotně řadili do dvoustupu.
„Tak milánkové, ženských se vám zachtělo, rabovat, opíjet se?! Ale válka ještě neskončila, a vy porušujete mé rozkazy! A to se trestá…“, promluvil pomalu nasládlým hlasem a v okamžiku dvakrát vystřelil. K zemi se sesunul Makarov, a pak i Kyrilov. Vojáci se přestali usmívat.
„Tak,“ Ivaněnko zajistil pistoli. „A teď všichni spát, brzy ráno vyrážíme.“
Za hodinu však přijela spojka ze štábu a ještě večer se musela kolona přesunout jinam.

~*~

První obyvatelé se odhodlali vstoupit do vesnice až ráno. Ženy odešly s dětmi domů a muži se jako obvykle sešli u hostince.
„Rusové jsou pryč, Němci pryč…,“ začal starosta. „Myslím, že jsme měli velké štěstí. Ne jako Velký Újezd,“ pokynul k západu, kde k nebi stoupal černý kouř.
„Jo, nebo jak ti dva Rusáci u zámku, odpráskli je jejich vlastní... jako zvířata,“ ozval se z davu asi padesátiletý muž.
„Ale Karle, nechej těch protibolševických keců, každý ví, co jsi zažil za první války v legiích. Zabili je Němci, ne? To je jasný!“, ozval se jiný z mužů.
„Jo, Němci, a mají díry v zátylku, co?“, uchechtl se Karel, odplivl si a vydal se domů.

~*~

V pozdním létě našel hajný v lese na větvi dubu pověšené torzo lidského těla oblečené v stejnokroji Svazu německých dívek.

~*~

Deset let po této události, dne 9.5.1955 byl odhalen u místního zámku pomník, na který přispělo polovinou potřebné částky místní JZD a polovinou Svaz československo - sovětského přátelství.



Dne 4.5.1945 zde padli za naši svobodu.

Alexej Ivanovič Makarov
Boris Kyrilov

Nikdy nezapomeneme!
Čest a sláva jejich památce!