Mít trpaslíka, do rána mi vyroste!

Nenávidím zákon schválnosti. O co větší antipatie k němu pociťuji, tím urputněji se mě drží!

Často nad něčím přemýšlím. Ve chvíli, kdy ze sebe udělám naprostý přiblblo a požádám o radu, do hlavy mi rychlostí Pendolina vjede geniální řešení.

Ve městě sečou trávu jen jednou za měsíc. Samozřejmě přesně na místě, v den a hodinu, kdy tam po sto letech vyrazím i já. Aspoň už vím, kolik stojí odtahovka a fakt to není málo.

Když si jdu pro pitomý razítko ke svý doktorce, vyfasuju naprosto neplánovaně už mezi dveřmi tetanovku. Au!

Pokud mám to štěstí a jednou se mi konečně povede vypadat na nějaký fotce normálně, tak se tam pro změnu jako debil tváří zase moje dítě!

Nedávno jsem si koupila krásný sazeničky rajčat. Vyrostly mi z toho pěkný okurky.

Na dovče si už ze zvyku sypu na dezert kokos, abych posléze zjistila, že je to maskovaný sýr na špagety, hovící si v protilehlém rohu restaurace. S logikou už na mě nikdo nechoďte!

O tom, že propukám v nekontrolovatelný smích v naprosto nevhodných situacích ani nemluvím. Zvlášť na firemní poradě to není úplně vhodné. Jenže ty mouchy na zdi, co se tak hezky kamarádili kolegovi na rameni, byli fakt vtipný, na rozdíl od pana ředitele. Měkké "i", protože to byl mušák a mušice. Podle toho, co prováděli.

Když jedu v rodinné koloně na svatbu a lehce překročíme rychlost? Které z těch pěti aut zastaví policajti??!

Tuhle jsem jela na důležitou schůzku. Při vystupování z auta jsem zakopla o vlastní nohu a švihla klienta deskami s dokumenty přímo do … Omlouvám se, opravdu to nebylo schválně pane Karfík. Chápu, že jsme se nedohodli. Uzdravte se brzy.

Cokoli nového si pořídím, projeví nejdéle do dvou hodin od prvního použití nějakou výrobní vadu. Samozřejmě už si dávám pozor a pečlivě si v obchodě vybírám z více kusů. Vždy se mi podaří vybrat ten největší šmejd.

Když mi na něčem opravdu záleží, snažím se tvářit inteligentně. Bohužel mě prozradí dědičný smích naší rodiny. Prostě chrochtáme všichni. Už by to mohl taky někdo legalizovat!

SMS typu: Neříkej to tomu a tomu, je to překvapení! - se mi podaří většinou odeslat na číslo překvapeného.

Dopisy Ježíškovi mi tradičně odcházejí na špatnou adresu. Už třetím rokem si přeju pod stromeček Bavoráka a zase jsou z toho jenom fusekle.

Když dám prát černý prádlo, vždy se tam vloudí i nějaký ten papírový kapesníček. Na bílém by to nebylo tak vidět, takže se ani nedivím.

V obchodě si koupím vždy něco dražšího pět minut před plánovanou, avšak neohlášenou slevou a pak mám zkaženej celej život až do úterý.

Když můžu vyhrát půl mega v „Haló, tady Tydýtovi“, dřív, než stihnou promluvit, uvítám je stylem - „Nemám zájem o žádný nový tarif, díky, nashle.“

Tak čau.