NA HALDÁCH

NA HALDÁCH

Na haldách je znít hlahol chlapů
když míjí noha nohu při návratu
když zvedají svou tlapu ku pozdravu
a parta liší se od davu, co střídá vartu
v tom bodě zlomu kahany si předají
a potají si závidí každý každému
že ten to dnes přežil a jde domů
zatímco jiný míří na směnu...

Po haldách chodí chudé děti
a nemají strach, že sesunou se
jen tak po paměti hledají kousek uhlí
ti malí lidé ani nevědí co dřív bude
a pokud kdy uhli ze svého kroku
pak navečer se nese nářek jejich matek
kvílivý až k uzoufání, že zpátky vrátek
už neotevřou svojí dlaní toho roku...

Po haldách šla vždy chudoba a strach
bída a smrt a ti co tam v ten čas žili
věřili v každou chvíli, že jednou bude líp
že to Bůh sekerou nějak střídá
jak v korunách lip, kdy po zimě
si včely naberou tak samozřejmě
jak se každému z nás dýchá
a tak, jak z jara plodí celá země...