Matčina spása

Prošedlá neděle,osudný čas .
V tom všem pak přišla ta spása všech z nás.

Hrubý hlas a těžká ruka,místnost topí brek.
Opravdu jsi to tak chtěla?
Za co? Mělas vztek?

V slzách topit třesoucí se ruce
vídala jsi každý den.
Opravdu jsi tohle chtěla?
Tohle byl tvůj sen?

Když dítě zmírá,matka v kleče padá.
Ale co ty? Ty bys byla ráda.

Do slaných očí bez ostychu smála by ses čím dál víc.

Však smích tě přejde.

Teď máš spásu,teď máš nic.