jávnoci II.

v jádru hořím
sopky vyhasly
usínám
oči mhouřím
vyvolávám sny
v nich Tobě
nahý se kořím

zhluboka dýchám
Tvou vůni
kouzlím ve tmě
si tak blouzním
v noci
té černé tůni

ve čtyři budím
sám sebe
schválně
na dotek studím
nebe bledne
valně mi není
a zase
ty představy
s Tebou se nudím

za světla
těším se
na noc
vzpomínání
tím léčím se
něco mi schází
a není to k mání