Básně

Moci básně psát
tryskající z nitra,
a rozum nechat stranou.
Slyšet hudbu hrát,
jež zaznívá z jitra,
když květy ze sna vstanou.

Kéž ruka letí po papíře
a duše sbírá světlé nitky
pro zdar toho díla.
Tak jak struny patří k lyře,
ať jsou verše jako kvítky,
jejichž barva bude bílá.

Ať jen slova duše hladí
zkroušené a smutné
a jen radost kolem sejí.
Neboť když nás temno svádí,
povzbuzení nám je nutné,
klesáme-li v beznaději.

Však bez výtky to někdy nejde
a je třeba strhnout masku
chybám svým a sebeklamu.
Světlý zítřek tomu vzejde,
kdo má v sobě čistou lásku
jako křišťál v zlatém rámu.