Čí jsem?

Čí jsem?
Jsem touhy přitulených nocí,
rozpálených parapetů,
jsem léta, když s ním plaše podzim
splývá v jednu siluetu

Čí jsem?
Jsem rozplynutí v rovnováze,
co chutná trochu po čaji,
v náhlých koncích letních lásek
jsem těch, co stále trvají

Čí jsem?
Jsem ve skutečnost proměněných
snů, tmy sotva patrné,
slov jen napůl vyslovených,
znějících jak poprvé

Čí jsem?
Jsem šimravých zamrazení
skrytých kdesi na šíji,
přání zakotvených v dřeni,
když vše další pomíjí

Čí jsem?
Jsem dešťových koupelí,
napěněných bez příboje,
v rozestlaných postelích,
v táhlých pohledech
Jsem Tvoje.