ZŮSTAT A NEBÝT SÁM
98. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - NA DOSAH DLANÍ; BÁSEŇ JE VĚNOVÁNA MÉ KAMARÁDCE, ANETCE D.
» autor: West |
Společné máme zítřejší
slunce i měsíc nad hlavou
taješ mi v náruči když Tě mám blíže
svých slibů se nikdy nevzdám
v hloubce srdce co je Tvé
nekonečně zlatou oblohou.
Chci navěky to naše - mám Tě rád/a
čistý cit Andělů nezničitelný
ve smyslu posledním
protože není důvod na další otázky.
Promlouváš ke mně chůzí svou
ve svádění nás dvou gejzíry
klid v srdci našeho nebe
mezi prsty si sami vykouzlíme...
to příští
uvnitř nás
mezi těli
příchodů.
12.8.2017 19:59
slunce i měsíc nad hlavou
taješ mi v náruči když Tě mám blíže
svých slibů se nikdy nevzdám
v hloubce srdce co je Tvé
nekonečně zlatou oblohou.
Chci navěky to naše - mám Tě rád/a
čistý cit Andělů nezničitelný
ve smyslu posledním
protože není důvod na další otázky.
Promlouváš ke mně chůzí svou
ve svádění nás dvou gejzíry
klid v srdci našeho nebe
mezi prsty si sami vykouzlíme...
to příští
uvnitř nás
mezi těli
příchodů.
12.8.2017 19:59
Tipů: 4
» 31.08.17
» komentářů: 3
» čteno: 422(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 31.08.2017 - 14:59
Emma Wallace: Kolikrát člověk ovšem sám je, ale to je tak v životě jedince normální stav. :-) Mnohokrát děkuji, Emičko, jsem rád, že se báseňka líbí. :-) Moc si toho vážím a cením.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: LOUTNA TROUFALÁ | Následující: DNESKA V NOČNÍ ČAS