SVĚTADÍL MÉHO JÁ

Žít ve dvou nocích
i když tady nejsme v pohádce
máme klid v pažích a prstech
kdy slib je více než znícím

vycházíme pro potěchu sebe
na opačnou stranu ulice
abychom měli nadhled potěšující
ve smyslnosti misek vah

rozpouštím víno na rtech Tvých
jsi posledním květem v keři
a
nezlobím se na to když si vzpomeneš
kolikrát před Tebou jsem měl rád jinou

teď v Tobě vidím naději na zítřek
jedině tak zaženu všechno zlé
se vším stmíváním kde omšelé
vrány se točí pod sluncem
nad Prahou kde v pravý čas
chodíme spát

abychom si byli blizko.




10.8.2017 19:50