JSI MI TAK KOUZELNĚ SNIVOU

Prozradím zdravou cestu k cíli
odpouštím ostatním nepochopení dne
ve tmách připouštím poklid vod

má drahá proč mi tak stůněš
ve své nehybnosti čekáš slova nekonečná
přes hvězdy Tě vezmu do ráje
o němž jsi slýchávala potají
když řeka plula nad námi.

My uvěřily v pokoj pod peřinou
naše hlavy skloněné tak jedinečné
protože náš sen byl stejný a tak jiný
když se nechtělo probudit

naše víčka v úžasu bouří
přemýšlí o události kdy máme sebe
ne ještě neodcházíme protože takhle ne
nemá to tak být o čemž jsem dávno ryl
do kůry stromů.

V krajině podvědomí místo
jsem to já v obyčejnosti strun
a přesto jsem uvnitř sám.




7.8.2017 21:46