Ráno - den - večer - noc

Ráno - den - večer - noc



Broskvové oblinky jsou ranní svítání.
Valí se přes okraj té stříbrné šedi.
Začíná ráno.

Kurkumové slunce s vatovými chomáčky
putují neznámo kam. Sem tam se protrhnou
a ukáží bránu do jiného světa.
Den se nachýlil ke konci.

Nastává večer.
Rudě žhnoucí lampion na nebeské klenbě,
borůvkové šmouhy prolité zlatozáří
hojivého balzámu čeří mé touhy, utichající,
jak pomalu vybledá malířovo plátno.

Přichází noc.
Její tmavý samet přikryl i mé hříchy.
Zpytuji svědomí za svitu Luny, jež je mi
jediným svědkem.

Den zemřel, však zrodí se s novou nadějí.