Lásce

Děkuji
za to že jsi
když unikáš co štiplavý kouř z milíře
jak život mezi prsty
Žhneš
tam uvnitř skrytá
kde srdce obklopeno dvanácterým žebrovím
ženeš slzy do očí, když sladko
s lesklou šíjí pádíš údolím
a nejsi k zastavení
Že tišíš žízeň, tam kde voda není
tichým dechem splýváš v modlitbě
často pláčeš v ranním kuropění
cudně pravdu halíš, by nezůstala nahá
Že stojíš první v šiku, když ubývá nám sil
a konec po hrdle nám sahá
Hledět do tvé tváře milo

budeš to jediné, co po nás zbylo


"Hledání toho, co máme společné, je vždycky vítězství. Bez ohledu na to, jak to zrovna vidíme. "

Maxim Kravčuk