ani teď

Ještě teď cítím z půdy prach
a vůni starých knížek
a slyším babi její ,,ach´´
neshoď mi zas ten křížek
a zpátky nechoď po lešení,
nebo tě děda vápnem natře
a přestaň už s tím vetešením
víš přeci, že byl tam spatřen¨
o noci Jakubské
duch staré Kašubské!

Ó jak já se bál
a přec tam stále chodil
listoval a pak se brodil
v písku pouští
bažinou blat
pod hrady v houští
zkoušel se prát
za srdce princezen
rozezlen z bezpráví
sekal jsem hlavy nehlavy
bezhlavě jenom z pudu.

Ó díky Ti za tu půdu
Kašubských z Lomu
vracím se vždycky domů
přes to trámoví
přes duny Sahary
po stopách dobrodruhů
pohladit duhu
nad střechou...

Ať jsou Vám knihy útěchou!