Tlení

Tlící šat matky dávno zemřelé
naftalínová skříň pomalu stravuje
jak by jej žvýkala těžkou minulostí

lůžko do zažloutlých peřin oblečené
na rozvrzaných nohách sotva stojících
bytelná čela jak hrady červotočů sotva unese

zetlelá je celá chalupa od krovu po sklepení
s prohnutými policemi špinavých sklenic podivných zavařenin
kde pláčou seschlé dávné vitamíny

zatuchlé místnosti s rozteklými stíny vzpomínek
v zaprášených šedivých pavučinách vlají
v průvanu rozklížených oken

na nočním stolku slepé brýle s jedním sklem
a tužka zlomená, rozštěpená s tuhou vyhřezlou
ve zvlhlém dřevě vyryt vzkaz…
však již nečitelný

nikdo neví, co stará paní před smrtí svou
chtěla svým nejbližším sdělit

zůstal jen tlející dům… prázdno s tajemstvím



.