AŽ JEDNOU BUDEME STÁT

64. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - NA DOSAH DLANÍ; BÁSEŇ JE VĚNOVÁNA MÉ KAMARÁDCE, VERUNCE K.
» autor: West
Snad bezradným se zdám
když snímám očima Tvou tvář

odešly stopy v trávě
blednu a nevnímám
když lesem krájíme mlhu končetin

/

najednou spěcháš domů
a mé srdce krvácí pod tíhou slov
které jsem Ti nestihl říct.

Ještě že jsme potkali to ticho
ve skrytém smíchu co nás sbližuje
na cestě zpátky domů
se skleněnou stuhou životních přání.

S klidem na nebesích a rtech
poznávám že žiji v pokoji
kdy úsměv Tvůj je mi svatým
pod polštářem schovaný

nePolibek na rozloučenou.




23.7.2017 19:09
Tipů: 8
» 26.07.17
» komentářů: 5
» čteno: 720(7)
» posláno: 0


» 27.07.2017 - 00:52
Tak skleněnou STuhu bych ráda viděla:-)
» 27.07.2017 - 11:08
Stuha mne taky hned zaujala. ST:-)
» 27.07.2017 - 17:42
Tara: Lilith: Mnohokrát Vám děkuji, ŠMOULINKY. :-) Posílám Vám CULÍK plný radosti. :-) Mockrát děkuji za zastavení se. Lukyn, celý rudý z krásných komentářů. :-)

LUKÁŠ WEST ŠPRTA
» 29.07.2017 - 18:45
Už vím, kam schováváš polibky, ST.
» 29.07.2017 - 20:25
Psavec: Tak já schovávám polibky i nePolibky pod polštář. Vždycky jsem to tak dělal. :-) Společně se svými verši. :-) Děkuji Ti, KAMARÁDE, BÁSNÍKU. Přeji Ti krásný zbytek večera. :-)

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2025 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku