Sound of silence

Stará dobrá temnota
chtěl bych s ní zas rozmlouvat.
Ta představa mámivá - stopy ve snech nechává.
Její vize
navždy tkví
v mysli mý
ztracený...
takhle mi zní
zvuk ticha.

V neklidných snech kráčím sám
dlažbou v úzkých uličkách.
Svatozář uličních lamp
přihnu límec - déšť a chlad...
když tu neón k mým očím
očím sklouz - jako blesk
probod noc.
Na chvíli přerušil
zvuk ticha.

Deset tisíc ba i víc
k čistému světlu jde vstříc.
Lidé bez slov mluvící - bez naslouchání slyšící,
píší písně
které těžko kdy zazní
éterem...
aniž kdo prolomí
zvuk ticha.

Tím tichem já říkám vám
rakovina promlouvá.
Slyšte slova jenž vám povídám
možná vás i trochu poučím.
Ruce mé na vás možná dosáhnou
však slova má...
jsou kapky deště
v ozvěnách ticha.

Bůh co vzešel z vašich snů
povznesen byl k nebesům.
Varovně se neón k lidem blýsk
slovama z nichž nápis sestává,
a ten nápis sám jsou
slova proroků
z pasáží
a podchodů...
jenž šeptají
ve zvucích ticha.