Zplanění
;-)
» autorka: Lilith |
Naroubujeme-li na planý strom ušlechtilé jablko
potom z jeho semen vyroste opět planá jabloň.
Něco mne také nutí občas zplanět.
Žije ve mně divoch
ukrytý v chodbičkách žil
a čeká na chvíli
až si bude moci nad rozcuchanou hlavou
zamávat kyjem a hulákat:
„Jsem lovec! Jsem člověk!“
A tak se jen směju a planím… a po lese bez kyje běhám…
vůní přírody a země omámená…
krásu lovím
.
potom z jeho semen vyroste opět planá jabloň.
Něco mne také nutí občas zplanět.
Žije ve mně divoch
ukrytý v chodbičkách žil
a čeká na chvíli
až si bude moci nad rozcuchanou hlavou
zamávat kyjem a hulákat:
„Jsem lovec! Jsem člověk!“
A tak se jen směju a planím… a po lese bez kyje běhám…
vůní přírody a země omámená…
krásu lovím
.
Tipů: 12
» 05.07.17
» komentářů: 9
» čteno: 707(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Kouzelné léto 2017
» 05.07.2017 - 23:10
I ty divochu, máš rozcuchané ST, co se kutálí, jak zdivočelé jablko. Líbí se mi Tvé zamyšlenkOvání a příměry roubovací. ;-)
A Z :-)
A Z :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tisíc proměn vody | Následující: Na houpačkách emocí