Už čeká

Zrozen pro smrt,
kostky byly vrženy.
Proč spát? Proč snít!?
* * *
Po prvním doušku kyslíku
jal jsem já brečet,řvát..
Však pozděj došlo té mé hlavě
drobné, že bude jen hůř..

I jal jsem se smát.

Od té doby zrak jen se mi horší,
vrásek už mám tuctů pár.
Bez svých přátel a pár blízkých
na své lodi . Pluji světem.

Pluji sám.

Každé ráno objímá mě stáří,
v dáli čeká na něj dáma.
Smrt.
Znám ji sic jen od vidění,
však bojím se, až přijde sama.

..A já zase budu sám.