Dno

Každé ráno naivní
víc než gesta raní mě ty sliby
tolik věcí co mě ovlivní
a přesto jen jediná mi v srdci chybí
často si zoufám
do vlastních dlaní
už hladí mě jen křivdy moje
tu bolest a prázdnotu
vetnu si do ní
když se zbitou duší
spadnu do kopky hnoje
...
Štěstí už mě neposlouchá
naproti mi nechce jít
se spravedlností
ruku v ruce zas se vedu
asi se se smůlou
budu muset spokojit
a svoje touhy
dám na nějaký čas k ledu
...
Z bludiště nevede
ani jedna cesta zpátky
na zbytečné otázky
odpověď ani jedna
nikdy nestrčíš hlavu
do prázdné oprátky
a nezvedneš zadek
který trčí Ti ze dna
...