ZULFANA

Pouhou náhodou jsi bílá
na hnědém podkladu města Nu
pak-liže jsi silná jako diamant

zavolám Tě abych neztratil
úsměv v pohledu řas koncovky který jen tak
předponou byl vyčarován
když jsem si k Tobě přidal okno
z něhož jsem neztratil zvoneček

/už je to dávno kdy konverzací
do jiného světa jsme byli přijímáni/

nenosíme si sebou svatozář
nač předstírat že jsme nevinní
když známe svá tajemství
která nám nejsou nijak cizí
i když jsme od sebe daleko s Láskou.

Pohyb neusíná a taje v ohni
hladím Tvé pohledy s těžkým dosahem
ubývajících roků v dálce
co je zakryl stín když jsem prosil o štěstí.

Protože my dva jsme více než já sám nebo Ty.




24.6.2017 8:34