Řád

V tváři má jen závoj vlasů
a svůj dech teď ztrácí zas.
Ruku k srdci
-trocha zvířat je přec v každém z nás.
Však tohle zvíře nikdy nespatřil jsem snad.
To tělo,rozkoš,tu krásu všech těch vnad.

Nečekal jsem,nemyslel jsem,
jal jsem se jí zmocnit.
Zmocnit těla,týrat duši.

A tak levá ruka za krk chytá,
zvíře klopí zrak.
Každý pak můj dotek prudký
nese s sebou hrůzu. Vzlyká.

I v tom tempu tónů mollových
zvíře chce se s pánem prát .
Prát se,vzpírat. Už ne jen si hrát.

Možná hra ,však vše jí dám.
Disciplína. To je,co jí chybělo.
Ač překvapen ,však jsem si jist,
že dnešní měsíc spatřím sám.