Pocit 18.» autor: Jan Bartek » Básně / Nemoc, smrt |
Co nade mnou tak stojíš
Neustále mě pozoruješ a střežíš
Oči máš jako ten ostříž
Tou svou přítomností mě dusíš
Kde sebrat ty zbylé síly
Abych přežil s tebou ty dny
Jsem raněné zvíře v poli
Ležící mezi květy a včely
Neustále mě pozoruješ a střežíš
Oči máš jako ten ostříž
Tou svou přítomností mě dusíš
Kde sebrat ty zbylé síly
Abych přežil s tebou ty dny
Jsem raněné zvíře v poli
Ležící mezi květy a včely
Tipů: 0
» 04.06.17
» komentářů: 1
» čteno: 779(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Pocity - Jan Bartek
» 05.06.2017 - 12:33
ttragelaf
neví, co střeží .. proto tak střeží
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nechci tě znát | Následující: Pocit 19.