VÍCE NEŽ TUŠÍŠ

Probudila jsi mě ze spánku
sladce a potichu že jsem zapomněl
o čem se mi zdálo má Lásko
navždy v srdci veršů
budeš jen má v nebeském souhvězdí všech melodií
až přijde svítání tak se nerozpláču

jsem žiznivý a nevěří mi déšť
tak proto mám sucho v ústech.

Vždy když Ti svit kreslí to tváře
snažíš se ho chytit mezi prsty
pokaždé se marně šklebíš
v pohádkách utíkáš od problémů
s karnevalovou korunkou na hlavě

až do nebes pošlu naše slova
příběhy plné toho co bylo je a bude
mezi námi a to štěstí ať se dotkne všech
aby na světě bylo krásně.

Jestli to nebudu já
tak to udělá někdo jiný
ovšem jinak.




27.5.2017 13:53