Sonet o rýmu

Slova co tetuji si na zápěstí
že v rýmech se tak mění
že život je sen,a ten není
podkova pro Štěstí

Ještě hoří tvoje svíce
nepodám prst,jen ruku
je v ní teplo,teplo tvého doteku
co znám ze všeho nejvíce

Noc se převaluje líně
že rýmy vznikají v tvém klíně
Jen jsem jim blíž

Jen růže slunci na oplátku
mění sny,z konců do začátků
O kterém tolik Sníš.