Bez rýmu

Upravím si brýle jen,
Ha vida, sametová čerň
vida, vida v modré oranžová,
Při zemi silueta poetova.

A tvá taky neboj drahá,
jen ty nevidíš to sama,
setmí se a mléčná dráha
od pólu k pólu sahá.

Rozezním hvězdy ve vesmírný sonet
snad alespoň posloucháš
a mráček po mráčku nechám vonět
i celičkou oblohu až rozfoukáš

každou zbývající vteřinu věčnosti.
Já posbírám všechna písku zrnka
a poušť pozbude pocitu všednosti,
a z vlny v moři zbyde jenom vlnka.

A to, bude nádhera světocitu,
ze severu kotva z jihu kříž.
Najednou velký vůz udělá piruetu,
to ty má drahá však nevidíš...

...protože nekoukáš mýma očima.