ZASPAL JSEM DOBU

Zaspal jsem dobu křivých činů,
zaspal jsem ji tak záměrně.
A vzbudit nechci, stejně tak vinu
nosit za křivdu, leč tajně.
V remízku trním obrostlém
usednu v chrám opuštěn mnichy,
kde skromnost dřímá za oknem,
vedle nedostatku lidské pýchy.

Zaspal jsem dobu podlých mravů.
Zda mrzí mě to? Nemrzí.
Oddám se místům, co patří právu,
zbude nás hrstka ve tvrzi.
Nepůjdem´ s módou, zustanem´ sví.
Z hradeb se budem´ hrdě tvářit
na smečku hyen, co ráda by
se vykoupila z útrap stáří.

Zaspal jsem dobu vulgárních frází,
jsem pořád tentýž lidumil.
S pokorou smekám před tím, kdo sází
na vytříbený slova styl.
Na sklonku dějin světových
chci zůstat od konce ten prvý,
který za davy neférových
udělá čáru čestnou krví.

Děsím se vlivných mocnářů,
schopných jít k cílům přes mrtvoly.
Než se jim rovnat, radši zanevřu
na posmrtné cesty k Spasiteli.