Není to tak, jak to vypadá

Svět ubíhal za okny tramvaje líně a všichni byli myšlenkama na chatách a na zahrádkách, ve své vlastní radosti i šílenství.. Míjeli jsme park a starýho, odrbanýho chlapa, s jedna plus jedna promile...
"Podívej", říká mladá maminka svému synkovi, který se naučil číst a psát tak před třemi lety - "To je smutný takhle dopadnout, z toho pána jde strach, viď? " .
Kdybychom mohli nahlédnout do jeho mysli, uslyšíme jeho smutný hlas - "to jsem tomu včera dal..už abych byl doma, zapíjet kamarádovu smrt mě snad samotnýho zabije, doufám,že se na mě žena nebude zlobit..."
Když pomalu míjíme park, je za ním řada soukromých garáží a jednu z nich se chystá odemknout pán v obleku, s očima jako led...Maminka se při pohledu na něj usměje, synkovi ani muk, ještě by to řekl tátovi...
A ještě že i tady můžem nahlédnout do myšlenek toho elegána...Ta první je - "sakra, ženská, co na mě tak blbě čumíš? No jo, usměju se, ale teď už zmiz, s celou tou tramvají.."
Druhá myšlenka patří taky ženě. Té, která je v jeho garáži spoutaná a nikdy se nedostane ven...Alespoň ne živá.