Večerní MHD

Večerní MHD.
Ty jím jen tak jedeš s titulem PhD.
A vlastně víš, že ostatní nevědí.
Ostatní nevědí o tomto titulu.
Ostatní nevědí nic o nikom, i když jsou tu všichni pospolu.
Nevidí.
Neslyší.
Nemluví.
Nebyli by nic bez určitého obrazu, jehož autoportrét si ve společnosti malují.
Punkáč svým čírem,
čtyřprocentní tím queerem (nebo jak se tomu říká).
MHD občas zastavuje na stanicích, kde nikdo není.
Nikdo nevystupuje.
Nikdo nenastupuje.
A naopak na některých stanicích je cirkulace lidí tak velká, až je ti z toho úzko.
Život.
Prostě život.
Někdo v něm nastoupí a někdo zase vystoupí.
A někdo vystoupí s takovým číslem, že už na to nikdy nezapomeneš.
Ale stejně…
Každý z nás na začátku života nastoupí a na jeho konci zase vystoupí.
A ačkoliv se může zdát, že je to konec,
večerní MHD jede dál.