Nějak ses vytratil
Asi jsi byl jen jiskra v ranních mlhách na koleji. Asi jsme spíš reální než komplexní. Asi jsme na nádražní lavičce roztáli bez úsměvu. Asi už nejsou žádná slova, která bych někam mohla vyrýt. Asi jsem nakonec napsala tu báseň, co jsem chtěla napsat. Asi jsi mě nakonec jen obkreslil a zmizel. Asi už nepotřebuješ, abych tě chránila před těmi dvěma slzami. Asi sis už pořezal dlaně o má křídla.
(Odkaz na řádku několika posledních básní, které ti patřily.)
» autorka: nikaroov |
občas cítím jak mi dýcháš za krkem
tak se ohlédnu a v tom pohybu zazní tvůj Hlas
a pak se to vytratí
jako jsi to udělal ty
je to zvláštní nemyslíš?
v jednu chvíli jsi někomu celým světem
a pak je to jako bys nikdy nebyl
spálíš poslední zbytky spojení
I když už bývalo bez polibků
a vyčítáš raněné že ji to bolí
a nesmyslné omluvy házíš za hlavu
přitom tebe nic netrápí
jsem v pořádku myslím
pláč se vytratil spolu s tebou a starosti Nevnímám
schovávám se do nahých náručí ve kterých
není žádná láska jen ta snaha
pustit tě z hlavy
měls pravdu není to tak těžký
ale když slyším
možná ještě hudbu?
pořád se mi Zdá že zpívá o nás
a co s tímhle nadělám?
už dávno vím že jsi prvně lhal
když tvrdil jsi že jsme zapadli jako kostky lega
a že jsi měl pravdu když jsi na konci přiznával
že nepasujem (i když bychom mohli)
už dávno vím že už s tebou nechci žít
napořád
ale chci se ptát
v čem dál jsi mi ještě lhal
jestli je pravda co se říká
O tobě a dívce z podzimu
jestli jsi všechnu tu nenávist
myslel vážně
jestli cokoli cítíš - lásku bolest strach
nebo jen lhostejnost (čemuž chceš abych věřila)
jestli se to všechno opravdu stalo
a hlavně jestli někdy cítíš
můj dech za Krkem
tak se ohlédnu a v tom pohybu zazní tvůj Hlas
a pak se to vytratí
jako jsi to udělal ty
je to zvláštní nemyslíš?
v jednu chvíli jsi někomu celým světem
a pak je to jako bys nikdy nebyl
spálíš poslední zbytky spojení
I když už bývalo bez polibků
a vyčítáš raněné že ji to bolí
a nesmyslné omluvy házíš za hlavu
přitom tebe nic netrápí
jsem v pořádku myslím
pláč se vytratil spolu s tebou a starosti Nevnímám
schovávám se do nahých náručí ve kterých
není žádná láska jen ta snaha
pustit tě z hlavy
měls pravdu není to tak těžký
ale když slyším
možná ještě hudbu?
pořád se mi Zdá že zpívá o nás
a co s tímhle nadělám?
už dávno vím že jsi prvně lhal
když tvrdil jsi že jsme zapadli jako kostky lega
a že jsi měl pravdu když jsi na konci přiznával
že nepasujem (i když bychom mohli)
už dávno vím že už s tebou nechci žít
napořád
ale chci se ptát
v čem dál jsi mi ještě lhal
jestli je pravda co se říká
O tobě a dívce z podzimu
jestli jsi všechnu tu nenávist
myslel vážně
jestli cokoli cítíš - lásku bolest strach
nebo jen lhostejnost (čemuž chceš abych věřila)
jestli se to všechno opravdu stalo
a hlavně jestli někdy cítíš
můj dech za Krkem
Tipů: 4
» 08.05.17
» komentářů: 2
» čteno: 641(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.05.2017 - 19:06
Adramelech
Inu, když se ženská pustí do lamentování, tak to někdy nemá konce.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tam, kde usínají motýlové | Následující: ta s kleštěmi v rukou