a celý další neklid...

někdy se to stává
že se uvolníte z pevných obručí
a po dlouhé době
se vrátíte do světa
ke stejnému životu jako dřív
vlastně ne tak úplně stejnému
tělo přivyklé omezování
omotané sítí rozmanitě drobných zákazů
se najednou vysmekne
ke svobodomyslnosti

pak si uvědomíte
že v životě není nejdůležitější to
co vám dává krátké či dlouhé zapomnění
které sladce zatemňuje hlavu
a odpojuje od skutečnosti

klidně se obejdete
bez přenosné nirvány
být pořád pod napětím
a odpovídat sobě i jiným
za každý okamžik existence

stačí odložit drobné zlozvyky
zkreslené obličeje věci jevy
vzpomínky na minulost
vytříbené mlácení prázdné slámy
ne však pro pokání
ale nač plýtvat energií
na vysvětlování
na věci povrchní malicherné a pomíjivé

lepší je soustředit se
cítit zas vůni trávy stromů půdy a sněhu
a vdechovat čisté aroma života
kdy se lehko dýchá
myšlenky půvabně plynou
v očích jasno
volno u srdce
okraj lesa se rozevře
jako roztržená tmavozelená látka
vpředu se objeví cosi žhavě rezavého
lákavě vzrušujícího
jako liščí srst
docela blízko
ale pak se vzdálí
a přenechá místo
nesčetně jiným
klidnějším barvám
a i když chápete
že tam nedojdete
stane se částí vás samých

nač tedy umírat před smrtí
protože vše co kdy bylo
bylo proto jít touto cestou
ke svému nedostižnému cíli