O vodníkovi, housličkách a utopeném vožungrovi

To Vám byl takhle rybník, kterýmu se říkalo Drňák a v tom Drňáku žil vodník Dušička. Zlej on nebyl a dušičky už vůbec nesbíral. Lidem se sice vyhýbal kvůli dávné křivdě, ale pomoci uměl. Spravoval pumpy, hráze, děvčatům a dětem chystal pěkné pentličky do vlasů i na pomlázky, v zimě rozehříval pec v chalupě pod vodou, aby voda celá nezmrzla a kolem nad komínem z jeho chalupy mohly ryby dejchat a nezapomněl je ani vykrmit, aby si ...lidé měli co v té jeho vodě chytit. Ale protože žil sám a jenom starý sumec s ním po večerech mastil karty, nahříval si revmatická záda o pec a pil pivo s puškvorcem, popadla ho občas taková nějaká chandra, vzal housličky a hrál nejednu tesknivou a zamilovanou.


Jenže jednou spadnul do Drňáku ponocnej a málem by se utopil, kdyby se neobjevil Dušička a nevytáhl ho na břeh: Brekeke, ty suchá hubo, chceš mi to tu zasvinit? Víš, jak smrdí takovej starej, nafouklej, fialovej utopenec? Neříkam, takovýho silvestrovskýho utopence, co dělaj v Kolumbově hospodě já rád, ten má šmak, že vyžene revma i z toho sumce u kamen. Kde sem to? Mordyje, s Váma lidma jsou starosti. Tomu nasadí stará parohy, ten se zase namaže jako při svatým přijímání, ten je blbej jak štoudev a honem k Drňáku se topit! Brekeke, jak já k tomu přijdu? Poctivej vodní živnostník, aby si na starý kolena hledal jinej rybník, protože se to samozřejmě hodí na vodníka.

Ponocnej se už drobet usušil, vzpamatoval se a odpověděl: Tak se nezlob Dušičko. Je zima, trochu jsem se napil, sjela mi noha a už jsem tam zahučel. Ale možná bych pro tebe něco měl a mohl by si pomoct celý vsi.

Vodník se zamyslel, promnul si kníry a povídá: Brekeke, fajn ,hombre, půjdeme to probrat domů. Tu máš stříbrnou šupinu ať se neutopíš a následuj můj krok, protože moje cesty jsou nevyzpytatelné.

Pokračování příště...