Čertův topič, 2. část

A tak Petr celé dny štípal dříví, rovnal to do řady jako Laudoun sedláky na Bečvárech, přikládal, zametal a poslouchal čertovské historky. Třeba tu o lakomé vdově, co radši žrala s prasatama pomeje, jenom aby ušetřila a provrtaný měla obě kolena kvůli třikrát zlomený grešli. Nebo tu o potentátovi, co udělal měnovou reformu a ještě lidem řek, že stovka bude prostě dál stovka, jenom jich bude třeba víc.

Tak uběhlo sedm let a už tu byl vedoucí čert s ošuntělým kabátem: Ten si vem, Petře, ať ti nahoře nechybí peníze a kdyby něco, pamatuj, že tady ti nikdy nebude zle!

Petr se čertem nechal vyhodit na zem a zamířil do prvního hostince. Lidé mu tam raději udělali místo, že vypadá jako čert, protože se celou dobu nemyl, nestříhal si vlasy, ani vousy. Inu vypadal jako Ostravák po závalu. Poručil si pečeni a korbel piva, ale když si spokojeně pochutnal, nelíbila se mu účtenka EET, se kterou se vytasil hospodský, že to je výmysl správce Babiše, lakomého jako peklo. Okradl knížete a teď okrádá i ostatní.

Petr se dopálil, koupil hospodu, usadil se tady a všem, co přišli o živnost kvůli EET a dalším chytračinkám správce Babiše rozdával peníze. To se správci samozřejmě doneslo, přestrojil se za žebráka a šel si taky vyžebrat nějaký ten dukát. Petr ho ale poznal, zavolal čerta a pomohl mu ho donést do kotle, kde zabublal vedle kaprála.

Čert a topič si podali ruce a čert se topiče optal: Tak co? Jdeš zpátky na svět zkusit štěstí, nebo tu s námi zůstaneš? Petr se poškrábal na hlavě a povídá: Když je to se světem tak, radši tu zůstanu přikládat, jinak bych se na tom světě musel pořád zlobit. Tady stačí přiložit polénko.

A dokud jednou neprasknul Petrovi přetlakovaný kotel, topil dál!!!