Řasa» autorka: Lilith |
Snesla se řasa na zažloutlou knižní stránku
tichá DNA jak by v ní plakala
své rodné oko starce opustila
a stopa slzy na ní zasychala
překážejíc písmenkům
prudce ji sfoukla vrásčitá ústa
snášela se k zemi letem pomalým a ladným
až ulehla v prach koberce starého pokoje
náhle opuštěná tichounce usnula a spala…
chodidla v obrovských bačkorách
do prachu mezi perská vlákna ji zadupala
.
tichá DNA jak by v ní plakala
své rodné oko starce opustila
a stopa slzy na ní zasychala
překážejíc písmenkům
prudce ji sfoukla vrásčitá ústa
snášela se k zemi letem pomalým a ladným
až ulehla v prach koberce starého pokoje
náhle opuštěná tichounce usnula a spala…
chodidla v obrovských bačkorách
do prachu mezi perská vlákna ji zadupala
.
Tipů: 15
» 23.04.17
» komentářů: 14
» čteno: 580(15)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Konce v začátcích
» 23.04.2017 - 20:05
To je naprosto úžasné, co jsi tam dokázala zakomponovat, je to nádherný. Takový drobný okamžik a jak jsi to popsala, jen jsem zůstal s otevřenými ústy a bál se i dýchat, abych tu řasu neodfoukl.
Panejo.
ST a Z
Panejo.
ST a Z
» 23.04.2017 - 20:07
Kajuta: Jůů, tos mě překvapil, jen taková majinká chvilenka :-) Děkujůůů :-)
» 24.04.2017 - 00:23
Moje hubička sice zůstala zavřená a beze strachu jsem respiroval, ale to nedokazuje, že se mi tohle dílko nelíbilo. Právě naopak, zamlouvá se mi moc.
» 24.04.2017 - 08:13
ttragelaf
pak
zdá se
sednul opět
seděl dál
děd, co řasu zadupal
zdá se
sednul opět
seděl dál
děd, co řasu zadupal
» 25.04.2017 - 10:04
námětem, nikoli STylem mi to připomnělo plíhalovský soucit k vločkám či blechám. Jen srandičky šly STranou, je to dechberoucí až na koST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Oko básníkovo probíjelo se v oslnivý veletok lidského dění… | Následující: Bohatí vánkem harmonie