Čekárna

Do modré zdi tupě hledí,
všímaje si omítky.
Není tam sám, tiše sedí,
nikdo nemá námitky.

V jeho očích život není,
kůže jeho bledá je.
Jímá opět podezdření,
že ego nad ním vyhraje.

V jednu chvíli přísedící
hlavu k němu otočí.
Zaražený, nevěřící
pozdvihne černé obočí.

"Cožpak synu tady čekáš,
proč neužíváš života?"
Tato slova často slýchal
od kdejakého exota.