Tarván

tlapa

Vracím se k přístavištím
v den zvaný příště
víš ty..
Jak bolí duše z dálek
A oči, když se moře blyští?
Jako nit na korálek
pověsím na hambalek
mou tornu s mapou
tlapou tě pohladím,
na klín posadím
naladím do vesela
tak se to dělá,
když smutky vyháníš
..víš?
-----------------------------------------------------

vrata

Návraty k rodným vratům
tam mamu, tatu obejmu
přizvednu jejich kila,
vždyť náruč se mi prodloužila,
že obejme i peklo
ve světě srdce změklo
bohudík..
-----------------------------------------------------------

nenávratně

Mé jméno Navrátil
a přec mu nejsem hoden
zpozdil jsem se o den
za vraty nikdo
a plotny studený
tak jako ty
má milá umřelá..
---------------------------------------------------

„ "Bude-li se každá Vteřina našeho života nekonečněkrát opakovat,
jsme přikováni k věčnosti jak Ježíš Kristus ke kříží.
Taková představa je hrozná.
Ve světě věčného návratu leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti.
To je důvod, proč Nietzsche nazýval myšlenku věčného návratu
nejtěžším břemenem (das schwerste Gewicht)."“

Milan Kunderů