Kínčonokilev 2

Zlátnou už keře vedle řeky
a jívy ostříhané
/brr.. v sněhovém kabátu/
naslouchaj slovům prostořekým
o bílém šabatu.
Studený vane od severu
já jdu se projít do večerů
za klášter stezkou opatů
Tam vzduch dnes voní vápnem, senem
a zdi jsou olešené
a vody Hamru proud zas žene
jako čas, to slovo shonu
do náhonu.
Zlátnou už keře vedle řeky
kouř z komínů jde do výšky
pozítří zmrznou kočičky.
-------------------------------------------------------------

pondělí

Červené pondělí
proutím tě omladilo
a bůh nám nadělil
další den
byl prý pln veselí
/víc se pilo/
a milo bylo.
-----------------------------------------------------

Paškál
/Kuba Demlů/

Jednou, když už poslední člověk z kostela odešel, zůstal jsem v presbytáři sám, bylo to po nešporách na Bílou sobotu, a únavou jsem usnul. Nikdo neví, co je to únava, dokud ji nezakusil sám… Usnul jsem tedy a zdálo se mi, že zdi kostela mizí a oltář že se mění v jakýsi pahorek a na tom pahorku že hoří ohníček. Bylo jako odpoledne a brzo zjara. Nepodivil jsem se, že zde není človíčka, ale přistupoval jsem blíž a blíž a pátral, jak ten oheň hoří a z čeho se živí, když tady není člověka. Tomu Vy rozumíte, příteli Timothee, neboť právě ve snu věci skutečné zjevují svou pravou podstatu....