Duše jsou hvězdy spadlé z nebe

Duše jsou hvězdy spadlé z nebe



Ta přání nocí probdělých
a z nebe spadlých hvězd
nám tajemství svá odhalí,
jak kříže svoje nést.

Už nejsme děti,
jsme už dospělí
a dobře víme jistě,
že hvězdy přání neplní
dnes, ale příště.

Vždyť, když jsme z nebe padali,
bylo nám jaksi úzko z toho letu,
však zachyceni voláním
jsme duši svoji vetkali
do hmotných směrů ve světě
a zbožným přáním naší podstaty
je vzlétnout vzhůru nazpátek,
až cestu svoji projdeme
od začátku až do konce
a stanem jako vítězové
s věncem vavřínovým v cíli,
kde ještě nevědomí
před pádem z nebe
v počátku jsme byli.

Co hvězd je jasných na nebi,
tolik je duší spasených
a mnohé znovu vrhají se k zemi zpět,
aby se jednou změnil svět
a Láska mohla v našich srdcích kvést.

Když hvězda k zemi padá,
spánku se sama vzdává
a probouzí se do světa,
kde pouze její zrak
ji stále nabádá,
že světlo pravé sama v sobě má
a v něm pak živá zůstává.