Zavírám, kde otvírám

Oči zavírám, srdce otvírám a jsem celým vesmírem,
tak se Tě ptám, proč vyjmula jsi perlu z té lastury,
tu pravou, tyrkysovou, jemnou, citlivou,
a kdybych byl větrem, tak jsem někam uletěl,
a kdybych byl mrakem, tak jsem se rozplynul,
v pravé podstatě bytí není Ty a já jako svár,
je to jen žití v nekonečných výšinách,
kde uplakaná duše je často egem zkoušená.