když vstoupíte o neznáma...

vysoké rákosí
stébla tlustá
takřka bambusová
v závanech chrastí
páchne trouchnivina
ostřice mrazíkem zrudlá
pára dechu studí
prsty zebou
na nebí vítr rozhání
hejna husí

začíná ten zvláštní čas
kdy se nic neděje
ale každým okamžikem
se možná něco přihodí

k nohám mi dosedlo růžové peří
snad ze spodní košilky
neznámého opeřence
vzal jsem jej do dlaní
ale po chvíli vybledává

zrovna tak u pokácených bříz
bledne odstín kůry
i barva ryb zmatní
když je vytáhnete
z hlubiny vodní

inu tak už to bývá
i to peří může být
růžové jen za života
smrt totiž nikoho nezkrášlí

nač si vše tedy brát domů?
lepší je prohlédnout si to tam
kam to patří