Konec

Je konec pohádek i baladických triků, jen v krvi doutná popel snů. Je konec královen i poustevníků, jen psí vytí kraluje noc,proroctví šeredné vykladačky. Pod listy kapradin zpráchnivěl závoj hradní paní, vějíře mraků zakryli kolébku měsíce, v níž navždy usnulo tajemství. Nad prohlubněmi času hledáš svůj stín,nad tebou noc visí, hlas kytar a mandolín,slova důvěřivá tolik už známá a přece nová na rtech nových milenců. Pak častokrát obejmeš hlavu dlaněmi, nebude slyšet docela nic,jen čas- kapesních hodinek tikot. V skořápce těla doutnají jiskry a snad vzplanou, čekejme na rozuzlení! Hrůza z času, hrůza z neřesti i lásky. Neznáme času,jenž naplňuje naději, neznáme času, jenž dovršuje smutek. Uprostřed noci zastřené závoje mrtvé nevěsty, která při modlitbě za klekání myslí na svou první a poslední lásku. Z té poslední kytice růží jde vlna nejprudšího opojení a věci dojdou svého zpopelnění. Je konec!