vykloněný...

tu a tam se ještě ozývá
volání flamendrů
jak hledají cestu domů
čas se vleče jako olovo
bílé podušky leží nedotčené
tamhle na posteli
baňatý vejlupek na ně líbezně maluje
třpytivé okenní tabulky
místo aby svítil do mé ležící tváře
protože já zírám na oblohu
na které prý vyjde
podivná ztřeštěnost
jakou ještě neviděla
co sice nesvítí
ale má v sobě mnohem víc zářivějšího
než všechno ostatní

celá obloha se blýská
oblaky srší stříbrem
které stéká po střechách
rozhazuje jiskry na hromosvody
hřebenáče i kříže na věžích
jemný opar se snáší jako závoj
který pokrývá obličeje spících srdcí

hodiny se zdají
čím dál delší
jedno z očí mám zasaženo
paprskem nočního souhvězdí
druhé černé
jak ševcovská smůla
ale ta co jsem hledal
se neobjevuje
ba i obloha zůstává
na tom místě prázdná
jako celá noc
zářivě osamocená

vzdálené pruhy mračen
od večera podřimující
dosud vysílající odlesk slunce
pohasly
a doutnají jen měsíčním světlem
které protéká něžné a bledé
jejich údy
jako by se lehounce pohybovaly

nejdřív nehnuté ticho
pak chladný závan z hor
šumění jarních vod
a náhle se ve světlém pásu
pomalu vznášel tmavý kotouč
neznatelně stoupající
a pod ním zavěšená
na neviditelných vláknech
malá Hyphenien na nebi

vím je to patrně pošetilé
málokdo mi uvěříte
ale každý kdo něco prožil
u toho se mnou byl