Nůž v mém srdci

Bodání tisíce nožů,
co kůže moje musí snést.
Žárlivost, co mysl mou plní,
co tělo mé pohlcuje a mozek požírá.
Strach z budoucnosti,
z odmítnutí, s mé vlastní představivosti.

Vše nést na bedrech svých,
mám vděčná za tu možnost být?
A moudrost a poučení si z toho vzít.
Takové má být zapomnění.

Láska má to být, ta první,
která se nezapomíná.
Ten cit, co navždy hřát a otisknout se ve mně má.
Pouze myšlenku svou mám vyslat,
a pousmát se nad krutým osudem,
který rozdělil nás a předurčil, že nesmíme spolu být.

K smíření máme dojít,
nedokážu ujít tu cestu.
Příliš těžké nohy mám,
a ty příliš blízko stále jsi.

Proč si s námi život či osud snad tak bezcitně pohrál,
proč dal nám tuto příležitost?!
Znovu se teď musíme učit žít,
ale navždy už ze mě bude jen půl.