Střípečky života XXXIV.
jen tak nezvykle pohřební… ;-) ... https://www.youtube.com/watch?v=Z4KijMV_F-o
» autorka: Lilith » Básně / Nemoc, smrt |
Květina
Květina ve věnci uvězněná
v mokrém mechu květ zebe ji
lístky zmačkané a propletené v jiné květiny
do překrásy věnce.
Na katafalku visí tak pyšný
s černými stuhami, kde
zlatým písmem zvěčnění pozůstalí
při smutečním obřadu
oblíbenou píseň poslouchají.
Dítě
Spi, mé dítě, spi
v kraječkách rakvičky
na nohou parádní střevíčky
cos měla obout až do tanečních
že jsou ti velké?
Ale co na tom záleží
už nikdy je neprotančíš.
Skrčenec
V zářivém jasu Slunce náhle kaňky
zbloudilý paprsek zvědavě se prodírá
škvírou v desce popraskané, rozpadlou rakví ke skrčenci.
Vztyčené náhrobní kameny vykukují z vysoké trávy
rozehřáté ve výhni veselých dní
kostmi přeplněna zem.
V temnotném míru velebné slávy
ze skutečnosti vyrvané
svět na staré hroby
dávno zapomněl.
.
Květina ve věnci uvězněná
v mokrém mechu květ zebe ji
lístky zmačkané a propletené v jiné květiny
do překrásy věnce.
Na katafalku visí tak pyšný
s černými stuhami, kde
zlatým písmem zvěčnění pozůstalí
při smutečním obřadu
oblíbenou píseň poslouchají.
Dítě
Spi, mé dítě, spi
v kraječkách rakvičky
na nohou parádní střevíčky
cos měla obout až do tanečních
že jsou ti velké?
Ale co na tom záleží
už nikdy je neprotančíš.
Skrčenec
V zářivém jasu Slunce náhle kaňky
zbloudilý paprsek zvědavě se prodírá
škvírou v desce popraskané, rozpadlou rakví ke skrčenci.
Vztyčené náhrobní kameny vykukují z vysoké trávy
rozehřáté ve výhni veselých dní
kostmi přeplněna zem.
V temnotném míru velebné slávy
ze skutečnosti vyrvané
svět na staré hroby
dávno zapomněl.
.
Tipů: 14
» 11.02.17
» komentářů: 16
» čteno: 633(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Střípečky života
» 11.02.2017 - 19:54
To je tak smutný, že mi došla slova. Je to jak Erben bez rýmů...
ST a Z, vrátím se...
ST a Z, vrátím se...
» 11.02.2017 - 21:18
Tara: Děkuju moc, víš, já to všechno beru jako součást života, takové věci se prostě dějí a neměli bychom se tomu vyhýbat, naopak, pozůstalým pomáhat a zemřelým popřát šťastou cestu a ať se tam, kde jsou mají dobře, však tam za nimi přijdeme všichni... ;-) a i na ten cizí zapomenutej hrobeček položit třeba sedmikrásku...
» 12.02.2017 - 07:50
Pustila jsi se do dalekých vod Charonových, napsala jsi to krásně, ale je to tuze smutný. V temnotném míru velebné slávy, se, poetko, ještě jednou vracím...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Návštěva ze zdi | Následující: Mnich a múza