Črty z naší čtvrti

Plešivec, stará čtvrť Českého Krumlova, ožila poklidným během víkendového dopoledne. Domky, rozseté v křivolakých strmých uličkách mají osobitost, která neomrzí. Skalnatý podklad mi připomíná horská chorvatská městečka. Pohled z kopce dolů na hladinu Vltavy, rozprouděnou táním, znásobil půvab obyčejného dne na předměstí.

Na plácku před restaurací popochází sem - tam skupinka mužů. Pokuřují, klábosí, občas zkontrolují čas. V hostinci otevírají v deset. Každá minuta čekání se zdá být nekonečná. Patra úst vyprahla páteční nocí. Sluníčko je k bolení hlavy nelítostné. Konečně. Strkanice v rychlochůzi do hospodských schodů byla odstartována…

U telefonní budky mají sraz turisté. Ženy a muži s holemi a batůžky, většinou důchodci, společně nahlížejí do mapy a upřesňují trasu dnešního výšlapu.Je deset hodin. Nejvyšší čas vyrazit. Každý má jinou motivaci k namáhavé cestě, ale výhled z rozhledny Kletě je odměnou pro všechny.

Ke kontejneru na papír přišel mladík v teplákách s bílými pruhy. Nese plnou náruč krabic od pizzy. Při pohledu na jeho kulaťoučkou postavu se nabízí otázka – a nebylo už té pizzy nějak moc?

Z mostu je vidět pár nejvyšších smrků lesa jménem Dubík. Pejskaři, kteří zrána tím směrem vyrazili s psíky na procházku, se postupně vracejí. Spokojenost obou stran je viditelná, nemohli si darovat víc než svůj čas .

Kos opustil úkryt v hustém břečťanu a vyskočil na dřevěný plot. Nehýbe se, nabírá sluneční energii. Všechno má smysl, každý detail dne.